Poznámka: Rozhovory se všemi kandidáty vedl Radoslav Fikejz a byly vedeny tak, že řada z nich je ryze osobních, někdy vážných, jindy úsměvných.
Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být třeba nemusí
Co se ti hned vybaví, když se mluví o Svitavách?
Rodné město, mám ho rok od roku více ráda. A jsem šťastná, když se domů vrací po studiích naše dospělé děti, protože tu chtějí založit rodinu a žít.
A nejmilejší místo?
Pláž u rybníka Rosnička při západu slunce. Jen tak si sedím, dívám se do odlesků vody a jsem klidná, bez problémů… Poslední dny mě stav tohoto místa hodně trápil, a pevně věřím tomu, že se nám podaří čistotu rybníku vrátit.
Místo pro budoucí změny?
Nejbližší okolí náměstí – Kostelní náměstí, prostory u bývalé Sladovny, u Ottendorferova domu. Pokud se tato místa zkultivují a zkrášlí, pomůže to i samotnému náměstí.
Ostuda města?
Při letním cestování si uvědomuji, jak na mě příjemně působí obce s uklizenými prostory, náměstíčky, parky, posekanými trávníky. I ve Svitavách jsou taková místa, ale není jich moc. Máme málo peněz? Málo lidí?
Proč děláš to, co děláš?
Mám štěstí na kolegy, kteří neberou svou práci jen jako zaměstnání, jsou tvůrčí, kreativní a spolehliví. Mám radost z těch mnoha dětí, které díky naší práci vědí o historii našeho města více než jejich rodiče a získávají v muzeu cit pro krásno…. Díky své profesi se setkávám se s lidmi, kterých si vážím jak pracovně tak lidsky. Čerpám z nich nejen inspiraci, ale hlavně pozitivní pohled na svět.
Kultura?
Knížky, filmy, divadla. Uklidňují mě návštěvy galerií, miluji dílo Adriany Šimotové, které mě neustále dojímá… Ale doma mám na stěnách většinou obrazy svých kamarádů a přátel…
Sport?
Rekreační. V zimě běžky, kolem viaduktu na Svatou Trojici po vyfrézovaných stopách a pak dál „za své“ lesem na Brlenku a zpět. V létě kolo a plavání v lomech - kdekoliv po naší vlasti, všude je krásně.
Jídlo, pití?
Mám ráda asijskou kuchyni. Pakistánská rýže z rýžovaru s podušenou zeleninou, zeleninový salát a k tomu vinný střik z polosuchého vína… mňam.
Cesty? Kam třeba?
Musíš vyjet do světa, abys poznal, jak je u nás krásně! Děti jsou velké, nemovitosti nemáme a tak cestujeme. Mé srdeční země? Česká republika, Tibet a Nový Zéland…
Proč do komunální politiky a proč zrovna Sdružení pro město Svitavy?
Ve SPMS jsem od jeho založení. Od počátku se nejednalo o stranu, ale o společenství lidí z různých profesí, oborů a činností, kteří chtěli proměnit Svitavy k lepšímu, a je tomu tak dodnes. Nepolitikaříme, jsme schopni dlouze diskutovat o konkrétních prioritách pro město, máme různé názory, ale jsme schopni si naslouchat a najít kompromis.
Co chceš změnit?
Co se týče mého oboru – málokdo si dnes vzpomene, že v roce 1990 zde byla pouze expozice dělnického hnutí, žádné expozice, sbírky, depozitáře. Nyní mají Svitavy v muzejní branži respektované vlastivědné muzeum. Ráda bych ještě dokončila rekonstrukci a zprovoznění mechanického betléma, který je jedinečnou historickou památkou města.
Hodně mě trápí svitavská doprava. Ty víš, že se už několik let v rámci Sdružení pro město Svitavy snažím prosadit příznivější podmínky pro cyklisty a chodce. Parkovací dům pro auta, značení cest pro cyklisty, zjednosměrnění ulic… Snad se to povede.
Kam by ses na tom pomyslném spektru zařadila?
Já to „levo - pravo“ v sobě nemám, ale pokud bys trval na otázce, tak spíše od středu nalevo, jsem pro sociální stát, ale s odpovědností a dodržováním pravidel… Chtěla bych, aby se morálka a slušné chování v našem státě opět staly normou…
Jakou má pro tebe hodnotu slovo „svoboda“ (demokracie)?
Tu z nejvyšších. Ale ke slovům svoboda a demokracie bych připojila slůvko zodpovědnost, ta se dnes v té změti informací a názorů na sociálních sítích vytrácí, bohužel. Proto je tak důležité znát i novodobou historii naší země…období okupace, politické procesy v 50. letech – tu tíhu rozhodování a bezmoci. Kdo neprožil, nepochopí.
