Poznámka: Rozhovory se všemi kandidáty vedl Radoslav Fikejz a byly vedeny tak, že řada z nich je ryze osobních, někdy vážných, jindy úsměvných.
Hlavně nezlenivět
Nechápu, proč musíme chodit na rozhovor s užvaněnými psy... není tě slyšet... říkalas cosi o Svitavách...
Ptal ses mě, co se mi vybaví... Abych byla upřímná, tak škaredý počasí :-) Většinou tu je nejvíc větrno, nejvíc deštivo, nejvíc studeno v porovnání se zbytkem republiky :-)
Na druhou stranu se tedy můžeme považovat za opravdu otužilé jedince, žádná třasořitka tu nevydrží. Ale není špatné počasí, jen špatné oblečení...
No, počasí jsem zrovna nemyslel...
Svitavy mi v současné době přijdou jako především sportovní město, je tu tolik sportovišť, že nám kdekdo může závidět. Nemyslím teď jenom sportovní stánky (stadion, šapito, hala), ale hlavně cesty a trasy v blízkém okolí. A dokonce i senioři mají u penzionu lavičky s pedály, to se mi hrozně líbí... :-D
A kdybys mě měla pozvat na rande? Virtuálně, pochopitelně...
Pokud bych měla vybrat nejmilejší místo, určitě by to bylo někde v přírodě, nevím, zda se to počítá, ale moc ráda mám území za viaduktem, údolí směřující ke svaté Trojici. Je to kouzelné a hlavně klidné místo v jakémkoli ročním období. No, v zimě je tam vlastně dost přelidněno běžkaři, ale to vůbec nevadí, to je dobře, že lidé nesedí doma. :-)
Hm... zůstaneme u platonické lásky... na mě je to daleko...
Proto jsme v parku se psy :-D Hrozně bych chtěla, aby se realizoval projekt zelených tras ve městě, a kdyby se nějakým způsobem povedlo zpříjemnit cyklistům pohyb po Svitavách, tak by to bylo taky super. Když vidím, jak senioři hoblují zdejší ulice a zdatně kličkují mezi zaparkovanými a jedoucími auty (a to samozřejmě většinou nemají ani helmy!), tak se o ně na jedné straně bojím a na druhé straně mají můj obdiv. Takže hrozně moc bych nám všem přála nějaké bezpečné cyklistické cesty, třeba by i více lidí jako dopravní prostředek použilo kola místo aut. Anebo by šlo pěšky... kdyby byly v pořádku chodníky, většina z nich je v žalostném stavu.
Teď si dej pozor, jak mi odpovíš. Tvoje maminka mě vyučovala češtině... tys ale matematikářka, fyzikářka a informatička. Proč sis vybrala kantořinu?
Že se vůbec ptáš! No tak přece: prázdniny, výlety, večírky, neustálé zvyšování platu,...
Svět, kde hodina má 45 minut! K tomu všemu jsem přidala obory, které se nemusíš šprtat, u kterých stačí pochopit princip, logiku věci, ne?
Přesně... stačí se to jednou naučit a vystačíš si s tím jako učitel celý život...
Ano, a pak už nic neděláš... taková informatika je vůbec statická disciplína, nic se v ní neděje :-) Ale vážně: být stále mezi mladými lidmi, kteří tě nabíjejí svým humorem, svými ideály, svým intelektem nebo i talentem. To je prostě práce snů, ne? :-) Jo, taky občas nějaké maličkosti dovedou člověka naštvat, to zas ne, že ne. Cituji mého oblíbence T. Pratchetta: „Na práci u nás nemusíte být blázen. Ale hodně to pomáhá...“
Sleduji tvůj profil jako oddaný fanoušek na facebooku... to jsi stále na cestách?
Vysokohorská i vysočinská turistika, kolo, jóga, lyže, sněžnice, ráda bych zkusila i skialpy, ale letos na ně ještě nedošlo. Ale fakt je, že cesta do hor... vlastně vůbec kamkoliv – to je asi moje. Každá cesta člověka hrozně obohatí.
Ale viděl jsem tam i jídlo...
Jsem „foodlover“. Furt zkouším nová jídla, nové přístupy ke stravování, pořád nějaké experimenty prostě. Co si napeču, to si taky sním, teda vyfotím :-) Další záliba - to focení.
Ale jsem normální ženská – čtu, sice málo, ale čtu. Poslouchám - nenechám si ujít koncert skupin Priessnitz, Tatabojs nebo Midilidí. Nejkrásnější film (o lásce) - Věčný svit neposkvrněné mysli.
Co se stalo, že ženu v nekrásnějších letech oslovila politika?
No já vlastně nevím, jestli do ní chci ;-) Sdružení pro město Svitavy pro mě bylo logickou volbou - Jedna (pracovitá) osobnost vedle druhé. Co se formy týče, líbí se mi, že to není politická strana. A myslím si, že SPMS má možnosti, jak věci měnit a já bych chtěla u těch změn být.
Ditto, kde máme psy?
Doma, nemohli to poslouchat... :-D
