Poznámka: Rozhovory se všemi kandidáty vedl Radoslav Fikejz a byly vedeny tak, že řada z nich je ryze osobních, někdy vážných, jindy úsměvných.
Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
Co se ti hned vybaví, když se mluví o Svitavách?
Moje rodné město. Město, kde jsem chodila na základní i střední školu, prožila svoje první lásky, vychovala svoje dvě děti, mám zde celou svoji rodinu, přátele a místo, kde pracuji.
A nejmilejší místo?
...s fajn lidmi, kdekoli. Mám ráda procházky okolo rybníka Rosnička… Vodárenský les, stadion… je toho víc. Ale jsou í místa, která by zasloužila pozornost…
Trochu jsi mi nahrála… náměstí, co?
Ano. Asi jako většinu Svitaváků mě nejvíce trápí věčně ucpané silnice, smutné a prázdné náměstí, odliv mladých lidí… a bezdomovce na náměstí vnímám jako ostudu města.
Plnila se ti v životě přání?
Vždycky jsem si přála být zdravotní sestřička nebo lékařka, anebo učitelka v MŠ. Vše jsem si vlastně splnila... Ve svitavské nemocnici pracuji 30 let, prošla jsem více oddělení - od akutní medicíny až po následnou péči. Sestřička je vlastně poloviční doktor. Dětem se věnuji ve svém volném čase. Jsem vedoucí oddílu Pionýrské skupiny Vysočina Svitavy. Kromě pravidelných schůzek, různých akcí, pořádáme i letní tábory, kde jsem hlavní vedoucí.
Vím, že… pomohu si z mýho cancáku klasikou… holduješ tanci, pohybu…
Tanec mě vždycky moc bavil. Ráda vymýšlím taneční vystoupení, jak pro děti, tak pro mládež z oddílu. Dokonce už zvládli na celostátních soutěžích získat i několik ocenění. S partou podobných bláznů vystupuji pro pobavení druhých, je fajn vidět úsměv na tvářích ostatních.
Ač moje postava nemá správné míry aktivního sportovce, hrála jsem závodně házenou, bohužel házenkářský oddíl i hřiště zanikly. Dnes mám raději kolo nebo bowling.
Cesty? Kam třeba?
Se svoji rodinou a oddílovými dětmi podnikám nejraději cesty po naší republice. Ráda jim ukazuji krásné kouty přírody, pamětihodnosti i města mnohdy téměř za humny. Je krásné vidět, jak lehce a se zájmem poznávají historii naší země. Na různých setkáních, turnajích a soutěžích se hrdě hlásí ke svému městu.
Ve Sdružení pro město Svitavy jsi nováčkem. Co bylo a je tvou motivací být zastupitelkou?
Celý svůj život pracuji s lidmi a pro lidi,... ráda pomohu, aby se nám v našem městě dobře žilo. Do SPMS mne přivedl člověk, kterého si velice vážím, jak lidsky, tak profesně. Po prvním setkání s ostatními jsem zjistila, že je zde takových lidí spousta. Vzhledem k mé profesi a zájmům jsou mi blízké oblasti zdravotnictví, sociálních věci a školství. Zlepšení mezigeneračních vztahů, propojením energie a nadšení mladých se zkušenostmi a znalostmi dříve narozených. Líbilo by se mi vybudování startovacích bytů pro mladé a seniorských bytů pro starší spoluobčany.
Jako veřejně činná osoba se pak staneš terčem kritiky…
Ve městě je spousta změn k lepšímu, oceňují to hlavně ti, kteří zde nebydlí. Mrzí mě, že slyším spíše kritiku od Svitaváků,.. .mám asi utopistické přání, aby Svitaváci byli hrdí na své město. Kritika je normální, ale za tím, kdo kritizuje, by mělo být taky něco vidět, ne?
Je to o svobodě slova a demokracii…
Podle W. Weischedela svoboda znamená „volný prostor možností volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě za sebe sama.“ Pro mě to je nezávislost, cestování, volnost… Svobodu bereme dnes jako samozřejmost, mrzí mě, že se zříkáme odpovědnosti, případně ji přesouváme na někoho nebo něco jiného. „Vše je dovoleno“ a „ať si každý poradí sám, jak umí“.
