Poznámka: Rozhovory se všemi kandidáty vedl Radoslav Fikejz a byly vedeny tak, že řada z nich je ryze osobních, někdy vážných, jindy úsměvných.
S úsměvem a dobrou náladou...
Musím se snažit... byl by to asi střet zájmů... v tvojí kartotéce v ordinaci mám totiž zubatou kartu...
Jo? Dlouho jsem tě na zubařském křesle neměla... a přitom mám pro tebe nachystané obrázky, které jsi vždy požadoval... a mám bezbolestné kleště...
Raději chodím k holiči, toho se bojím méně... tak mě napadlo, zda tvoje profese zubní lékařky a kadeřnice nemají něco společného...
Jistě. Obě pracujeme s lidmi, kteří sedí, že? S tím rozdílem, že já když s nimi mluvím, není jim rozumět a já musím odezírat... :-D ale není lepší čas na rozhovor, když mají mé prsty v ústech, třeba s odsávačkou... to se člověk dozví věcí... Ne, vážně – je to práce s lidmi, která mě baví.
Nic mně nebylo, ale začíná mě bolet pětka vlevo nahoře...
To není možný... vždyť jsem ti ji před pěti lety extrahovala...
No právě, mne bolí i ta díra... trochu...
Tak se na to podíváme...
Počkej, dřív, než tě pokoušu, chtěl bych se na něco zeptat... co Táňa a Svitavy?
Mám to město spojené s jedním slovem – domov. Mám ráda procházky kolem Lánského rybníka, je to taková oáza klidu, odkud lze sledovat hemžení u Vodárenského lesa a v parku Patriotů. Ale fakt je tam hezky... jsi asi sto metrů za školou a civilizací, ale když se večer zaposloucháš do toho koncertu v rákosinách, je to pohoda... Ale vnímám i jiná místa – třeba starou cihelnu... zasloužila by si změnu...
Mají Svitavy své slabší místo?
Mají... podle mě je to ono propírané náměstí, na němž se pomalu vytrácí život. A kdybych to měla přirovnat k něčemu ze své praxe, asi bych použila slova zub času. A taky doba nákupních center, na nichž si malé obchůdky vylámaly zuby. Ale recept na léčbu neznám, a to ani elektronický...
Nákupní centra, říkáš...
Asi bys chtěl vědět, jaký mám k nim vztah? No, neznám ženu, která by na první dobrou řekla, že nakupování ji nebaví... i já... občas... někdy... jsem normální ženská, co se nerozpakuje v restauraci si objednat tatarák a pivo... a má ráda humor Bolka Polívky a v seznamu svých filmů Pupendo...
Jistě? Takže cestuješ nejraději k Balatonu, že?
To úplně ne, i když si na tu dobu pamatuju. Víceméně je mi jedno, kde a jak budu trávit dovolenou – moře, hory, na kole, pěšky, plavat či chodit, ničemu se nevyhýbám... a je fajn u toho mít i mé dvě ratolesti, Julii i Honzu.
Musím se tě zeptat – na kandidátce Sdružení pro město Svitavy jsi nováčkem...
To sice ano, ale nejsem političkou, nemám takové ambice. Spíše bych chtěla něco změnit a cítím ve Sdružení pro město Svitavy příležitost. Něco třeba udělat pro mladé a dospívající. A třeba i nápady přispět do věčné diskuze o náměstí... je to těžké definovat, ale lidé ve SPMS jsou mi sympatičtí, je za nimi vidět kus práce a hlavně... myslím si, že vize Sdružení pro město Svitavy mají smysl a nejsou to sliby na papíru. V podstatě jde o to, že se snažilo naplňovat program, ke kterému se zavázalo. Zdá se mi, že neslibuje nemožné... A vážím si toho, že i jako nováček mohu říci svůj názor a ti v politice zkušenější mě poslouchají... to se mi líbí.
Takže se nebojíš, že bys přišla o pacienty, když své jméno spojíš s aktivitou ve veřejném dění?
Hmm, budu se muset zamyslet... kdes říkal, že tě to bolí? Ta šestka vlevo nahoře se mi nelíbí... bude muset jít taky pryč... kam běžíš...? Hm, křeslo mám prázdný... a to jsem do politiky nevstoupila...
