Svitavská zdravotní sestra, vedoucí pionýrské skupiny Vysočina a členka Sdružení pro město Svitavy Alena Petrželová (na fotografii 2. zprava) obdržela u příležitosti Dne učitelů 28. 3. 2019 z rukou ministra školství medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně - za dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost. Ve zdůvodnění se píše: „od doby studií se věnuje dobrovolnické práci s dětmi a mládeží, řídí a pozitivně ovlivňuje chod pionýrské skupiny Vysočina Svitavy, cílem její výchovné práce je zvyšování psychické a fyzické zdatnosti, upevňování dovedností manuálních i teoretických a především vedení k týmové spolupráci; k dobrovolnické činnosti v Pionýru přivedla i celou svou rodinu, intenzivní práci s mládeží navíc vykonává při nelehkém povolání zdravotní sestry a funkci zastupitelky města.“ Blahopřejeme.
Alena Petrželová: Baví mě, že pionýr baví děti
V pionýrské organizaci působí více než třicet let. Začínala jako jiskřička, pokračovala coby pionýrka a v 15 letech se stala instruktorkou, posléze vedoucí. V současné době vede skupinu Správný táborník, řadu let je hlavní vedoucí na letním táboře. Za to, jak se dětem dlouhodobě věnuje, získala nedávno ocenění od ministerstva školství, stříbrnou medaili 1. stupně. Alena Petrželová, zdravotní sestra, maminka dvou dětí, členka městského zastupitelstva, pionýrská vedoucí.
Měla prý štěstí na vedoucí, to ji asi inspirovalo k tomu, aby šla v jejich stopách. „Na začátku jsem měla děti z 1. třídy a došla s nimi do devítky, ony pak většinou pokračovaly i na střední škole, takže jsem už odchovala pestrou věkovou partu,“ usmívá se sympatická zdravotnice. Přesný počet mladých pionýrů si však nikdy nespočítala.
Aktivit mají v pionýru přehršel. „Co děti baví nejvíc? Asi hrát si,“ přemýšlí Alena Petrželová. Zabývají se také zálesáckými věcmi, jako šifrováním, vázáním uzlů, prací s mapou, poznávají přírodu, hrají různé hry. Každoročně se zapojují do dobrovolnického projektu 72 hodin neboli tří dnů dobrovolnických aktivit po celé České republice. „Zapojit se může kdokoliv. Důležité je, že děláme něco pro ostatní, někteří sázejí stromy, uklízí se v přírodě. My jsme třeba sbírali víčka pro postiženou holčičku, plyšáky pro děti na akutních příjmech nebo zdobili léčebnu dlouhodobě nemocných, aby se zde klientům veseleji žilo,“ říká pionýrská vedoucí. „A děti to baví hodně,“ dodává.
Oblíbené jsou výpravy za poznáním nebo cesty za krásami naší země. A pionýři také nadšeně tančí, vymýšlejí choreografie, zdokonalují taneční kroky, dokonce si přivezli několik cen z celostátních akcí. Každým rokem se děti těší na letní tábor v Ostrém Kameni, vždy má konkrétní téma, vloni se kluci a holky na dva týdny „přestěhovali“ do Hollywoodu, natáčeli filmy, na slavnostním ceremoniálu předávali Oscary. „Ne, letošní téma neprozradím, je to pro děti vždy tajemství,“ vrtí Alena Petrželová hlavou. „Ale vymyšleno samozřejmě máme,“ usměje se.
Je pro pionýra něco typické? „Myslím, že je jedno, jak se jmenujeme: pionýři, skauti, tomíci, junáci…když chcete pracovat s dětmi, pracujete. Důležité je, co dětem předáváte, jestli je to baví, jestli to chtějí dělat, jestli si z toho něco vezmou do života. Mě baví, že naše aktivity baví děti, že jsou spokojené a hlavně že se dokáží zabavit bez tabletu nebo mobilu,“ říká Alena Petrželová. Že jdou v pionýrské skupině správnou cestou, potvrzuje i skutečnost, že se vracejí potomci někdejších pionýrů. „Pamatuju si rodiče současných pionýrů, přesně vidím ty děti, kterými dnešní dospěláci byli, a jejich děti jsou to samé,“ zamrká vedoucí.
Ocenění, které dostala, si váží, ale říká o něm, že nepatří jenom jí, patří všem. „Jako sestřička pracuju od svých osmnácti let. Viděla jsem za tu dobu už hodně ošklivého, nemocí, smrti…děti jsou bezstarostné, vyvažují to nemilosrdné v životě. Nabíjejí mě energií, pozitivnem. Dávají najevo, že jsou rády, když se jim věnujete, obejmou vás, myslí na vás a někdy mě překvapí tak, že se mi hrnou slzičky do očí,“ zadrhne se Aleně Petrželové trošku hlas. A s pionýrskou prací prý rozhodně nekončí.
