David Šimek: Rádi bychom v dohledné době dokončili všechny aktuálně probíhající realizace projektů. Není jich málo. Opravujeme Langerovu vilu za 30 milionů, stavíme Seniorcentrum za 106 milionů, Komunitní dům seniorů za 30 milionů a čekají nás investice do základních škol Riegrova, TGM, náměstí Míru. Jsou ale i stavby v nějaké fázi tvoření. Třeba muzeum betlémů. Podstatná bude i infrastruktura pro výstavbu bytových domů na ulici Majakovského a za kojeneckým ústavem. Připravujeme veliký projekt Dešťovka a úpravy veřejného prostranství, třeba podchod u Ottendorferovy knihovny a v rámci česko-polského projektu i podchod u obchodu Albert na náměstí. V rámci Seniorcentra se budou obnovovat Klášterní zahrady.
Ale máme před sebou projekt bazénu, který je veliký a nelze ho rozdělit na menší etapy. Pokud se nám podaří vysoutěžit realizační firmu a získat dotaci od Národní sportovní agentury, určitě bychom rádi projekt zahájili. Stále jsem optimistou, ačkoliv je zde mnoho neznámých. Máme nachystáno několik variant financování i v rámci úvěrování, kde jsou úrokové sazby velmi příznivé. Nejsme v roce 2010, kdy jsme se museli rozhodovat, jaké ambiciózní projekty nebudeme realizovat, neboť financování a dluhová služba byly proti všemu. Centrum Fabrika, stadion, kavárna v parku v době ekonomické krize vlastně zastavily bazén. Dnes jsme jinde, my jsme šetřili a dnes se to vyplácí, ale rizika jsou. Minimálně víme, že následující dva roky budeme muset najet na úsporný režim. Není to tragédie, ale rozpočet budeme i nadále sestavovat jako přebytkový. I proto máme při jednání s bankou velmi dobrou startovací pozici.
Ale to jsou strategické cíle. Co cíle menší, osobní?
Radoslav Fikejz: Mám před sebou výzvu v podobě pietní úpravy hromadného hrobu na místním hřbitově. Je to neoznačené místo obětí španělské chřipky, kde bych chtěl zřídit pomník obětem všech epidemií, které zasáhly město. Ta dnešní doba tomu dává takový zvláštní kontext, až mne z toho mrazí. Zatím ale stojíme před archeologickým průzkumem. A snad se povede oprava prasklého krucifixu za kostelem na hřbitově, to bych si přál. Pak už to jsou pouze profesní cíle. Chtěli jsme s Milanem Báčou napsat knihu Svitavský uličník, ale to hned tak nebude, protože se to samo nenapíše a nevyfotí...
Ditta Kukaňová: Máme s Radkem Fikejzem v plánu navrhnout na zastupitelstvu novelu protihlukové vyhlášky města. Sice nemáme rádi regulace, ale spoustu lidí trápí problém s různými petardami, dělobuchy a raketami, tedy se zábavní pyrotechnikou, která by mohla být povolena pouze v definovaný čas. Ano, chovatelé psů a koček by to mohli pochopit, stejně jako lidé, kteří jsou lekaví. Kromě toho petardy také ubližují všem ostatním živočichům, tedy nejen psům a kočkám, ale také hospodářským zvířatům nebo ptákům. Přispělo by to i k čistotě ulic. Ale trápíme se s tím, jak by se to mělo hlídat. Aby to nezůstalo pouze na papíře, jak tomu bývá v jiných městech.
Ondřej Komůrka: Určitě se ještě budu vyjadřovat ke sportu a vím, že tam máme nějaké nesplněné věci, tak mým osobním cílem je zorganizovat sportovně kulturní akci, kde bychom zapojili maximální počet svitavských občanů. Chtěli bychom představit všechny organizace, které se zabývají volným časem a sportem. Akce je velice náročná na přípravu, ale domnívám se, že zázemí svitavského stadionu nám v mnohém ulehčí a že se podaří celou akci uspořádat. Kromě počasí si budeme muset počkat také na vývoj pandemie. Dalším mým cílem je rekonstrukce budovy Střediska volného času tak, abychom účastníkům zájmového vzdělávání mohli nabídnout moderně vybavené učebny a dílny, kde budou moci trávit svůj volný čas, a to za mnohem lepších podmínek, než je tomu nyní.
Milan Báča: Je dobře, že město má nastavené priority, navíc je v docela dobré kondici: dluhová služba, úvěrová politika, připravenost projektů... to jsou dobré signály zvláště v této době. V mém případě je celkem přirozené, že mě zajímají hlavně investice do škol, tam se to daří. Ale jako občan mám zájem na tom, aby se vylepšovalo žití ve městě, aby bylo místem, kde se lidem líbí a daří. Občas – zejména v této divné době koronavirové – zaslechnu, aby se investovalo jen do toho, co městu vynáší. Ale město jsou i záležitosti, které přímo nevynášejí: chodníky, kultura, sport, spolková činnost, zeleň, možnosti trávení volného času. Před několika týdny se třeba ukázalo, jak se nedávno vyplatilo zabývat se protipovodňovými opatřeními a investovat do protipovodňových poldrů. Rád se procházím svitavskými parky. A mnohokrát si třeba vzpomenu na katastrofické scénáře z doby, kdy se prováděla revitalizace parku J. Palacha, nebo na nelichotivé poznámky na adresu tvořícího se parku Patriotů. Ani investice do těchto parků městu nevynáší, důležité pro mě je, že tam potkávám mnoho lidí. A věřím tomu, že se tam cítí dobře. Takže také důležitá investice.
Antonín Benc: Svoji pozornost směřuji nyní do sportu a volného času, přirozeně. S kolegy z komise se nyní věnujeme strategickému plánování, hodnotíme, diskutujeme, a tak trochu si pohráváme s myšlenkou, kde by mohl být sport a volný čas ve Svitavách za 10 let. Kromě snových hrátek připravujeme i konkrétní věci. Například jsme na úplném začátku s celkem nenápadným tématem Cihelny. Toto území má jistě potenciál a zaslouží si pozornost. Také se bavíme o tom, jak dál přivést lidi ke sportu, volnočasovým aktivitám a jak by město mohlo přispět. Ačkoliv v minulosti zaznívalo a možná stále zaznívá, že se ve městě nic neděje, opak je pravdou. V našem městě funguje velké množství dobrovolnických spolků, sportovních a volnočasových kroužků. A na všechny chceme poukázat, protože odvádějí dobrou práci pro město. I proto s Ondrou Komůrkou a dalšími kolegy ze SMPS nyní pracujeme na městské akci, která by provázala naše město sportem, volným časem a kulturou. V neposlední řadě mně velmi zajímá další rozvoj odpočinkových zón ve městě a v jeho okolí. Myslím, že minimálně u rybníka Rosnička a ve Svitavském lese se v budoucnu máme my i naše děti na co těšit. A ještě nesmím zapomenout poděkovat všem dobrovolníkům. Bez nich bychom také některé projekty nezrealizovali.
