Kultura není nadstavbou, je to součást života
Blanka Čuhelová: Myslím, že na podporu kultury a sportu si Svitaváci stěžovat nemohou… V kulturní komisi jsme mnohokrát řešili spíše nadbytek kulturních akcí, než jejich nedostatek. Podmínky pro kulturu jsou v porovnání se srovnatelnými městy skvělé – a je to výsledek posledních třiceti let, kdy bylo ve vedení města Sdružení pro město Svitavy. Nic jsme nedostali zadarmo. Byla přestavěna stará nevzhledná továrna na moderní multifunkční kulturní centrum Fabrika s moderní knihovnou a kulturním sálem, prostory budovy ke své činnosti využívají všechny generace obyvatel města. Původní kino Vesmír jde s dobou (digitalizace, modernizace sálu, letní kino, autokino), v budově přibyl prostor pro divadla malých forem a také klub pro mladé. Muzeu se podařilo za těch 30 let od znovuzrození vybudovat sbírky, které jsou respektované v celé republice, a přivést k historii, starým řemeslům a umění mladou generaci. A to není málo.
Ale... nikdy jsme neměli kulturní památky, které by byly opravdu jedinečné a turistům by stálo za to kvůli nim objevit Svitavy – až nyní. Takovou kulturní památkou je bezpochyby Velký svitavský mechanický betlém, dílo svitavských tvůrců. Do Svitav se dostalo po mnoha letech a dlouhých jednáních torzo figur, budov a zbytky mechanik. Po rekognoskaci jsme zjistili, že jde o velice vzácný soubor, a společně s odbornými restaurátory jsme začali s jeho restaurováním a rekonstrukcí. V konečné fázi bude betlém 15 metrů dlouhý a bude se v něm pohybovat na 60 mechanik a podle odborníků nebude mít v České republice konkurenci. Letos budeme mít kompletně hotovou a rozpohybovanou jednu třetinu, hotovo by mělo být v roce 2022.
Betlém by mohl pomoci také oživit spodní část náměstí. Umístění Muzea mechanických betlémů do budovy vedle Ottendorferova domu by zatraktivnilo tuto dosud opomíjenou část náměstí. Betlém sám by měl být v expozici doplněn dokumentací o jeho rekonstrukci, ukázkami mechanik a také velkou hernou pro rodiny s dětmi, která by byla inspirovaná právě svitavským betlémem a mechanikami. Bonusem této přestavby by mohlo být také vyřešení sociálního zázemí Ottendorferova domu, šaten a přístupu pro imobilní osoby do sálu. A samozřejmě také rekultivace náměstíčka „u Fánka“ a podchodu k muzeu. Ale o tom už se psalo jinde...
Milan Báča: Ve svitavské kultuře se toho za poslední léta mnoho změnilo. V množství akcí nabízených v kulturním kalendáři, v rozmanitosti nabízených akcí, v zacílení snad na všechny možné skupiny obyvatelstva, ve vyspělosti tradičních poskytovatelů svitavské kultury i v nárůstu dalších poskytovatelů akcí, včetně zapojení spolků. Vždyť to není ještě tak dlouho, co byl slyšet nářek, že ve Svitavách není žádný klub, že o víkendu není kam jít, protože i v kině se dávají filmy, které lze už měsíc zhlédnout kdekoliv jinde, nebo že v tom či onom městě je víc divadelních představení apod. Už se mně v posledních několika letech stalo mnohokrát, že jsem byl postaven do situace, že jsem se v jeden čas nemohl rozhodnout, kterou akci navštívím, jednou jsem měl dokonce v kalendáři poznamenané 3 zajímavé akce, které se různě překrývaly, a musel jsem se rozhodnout jen pro jednu. Mrzelo mě to, ale na druhou stranu mě napadlo: co víc si příznivec kultury může přát, než že si může vybírat.
Radoslav Fikejz: Abych pravdu řekl, nemám v podstatě s kulturou problém. Nemyslím tento rok, to je extrém, který ale ukazuje, jak ta „nepotřebná nadstavba“, kterou je pro někoho právě kultura, je nezbytná. Můžete ji vypnout, zavřít muzea, divadla, kina, nedělat akce. To můžete. Ale na krátkou dobu. Je jasné, že člověk, který nechodí do knihovny, nepotřebuje koncerty, na film se podívá doma v obýváku, tu kulturu oželí a možná to omezení ani nezaregistruje, nechybí mu. Ale kultura je i o setkávání, komunikaci a zábavě. Kulturu nelze nahradit sledováním mobilu a monitoru a kontakt s ostatními mít jen přes Facebook a tu „zábavu“ hledat pouze v něm. Kultura, stejně jako rodina a škola, formuje osobnost. Necítím ve Svitavách dluh v tomto ohledu. Proto jsou také výroční zprávy i na zastupitelstvu přijímány bez připomínek. A vedle té městské kultury se konečně oživují i „neměstské” aktivity, což je podstatné. Nemusí fungovat jen městské kluby, ale i ty akce, které organizují provozovatelé klubů, restaurací, festivalů alternativního umění či hudby. Město toto podporuje prostřednictvím grantů. To je živá kultura, jež zažívá renesanci.
Pak je zde také péče o památky. Máme unikátní fond regenerace památek, při jeho vytváření jsme byli motivováni tím, abychom pomohli majitelům nemovitostí v památkové zóně kolem náměstí a stanovy jsme modifikovali i pro ostatní památkové budovy ve městě. Každý rok opravujeme minimálně jednu barokní sochu na celém katastru a jeden památkový hrob na hřbitově. Ono to tak samozřejmé není, protože město má stále velké priority – třeba jen oprava Langerovy vily stála přes 30 milionů, čekají nás další výměny oken na ZŠ TGM a na náměstí. Tam se vychází vstříc památkářům a od toho se odvíjejí i ceny.
Co bych si ale přál, je investice do komplexního ozvučení náměstí. Tam už nás trochu dohnaly technologie a vy se musíte při akcích doufat, že to pojede, anebo ne, protože varianta, že to pojede napůl, je to nejhorší, co může organizátory potkat. Ale chápu, že ozvučit půl kilometr dlouhé a zatočené náměstí je problém.
