Narodil se v roce 1959 v Chlumci nad Cidlinou. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě promoval na pedagogické fakultě v Hradci Králové, dále studoval výpočetní techniku a prohluboval své znalosti ve školském managementu na Pedagogické fakultě UK v Praze a řízení lidských zdrojů v Business institutu v Praze.
Jako učitel prošel učilištěm, střední odbornou školou i gymnáziem. Ředitelem obchodní akademie se stal v roce 1992, v čele gymnázia je od roku 1999, po sloučení škol v roce 2018 řídí obě školy. Od roku 2003 stojí v čele svitavské univerzity třetího věku. Dvacet let externě učil na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Centru školského managementu a dva roky také literární kritiku na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Je nositelem Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 2. stupně za vynikající pedagogickou činnost. Působí jako lektor v několika vzdělávacích projektech.
Ač není svitavským rodákem, žije ve Svitavách více než 30 let a pro publicitu Svitav učinil mnohé. Je autorem mnoha odborných článků nebo literárně zaměřených textů, vydal knihy zaměřené mj. na regionální literaturu. Jeho knížka Literární toulky po Svitavsku získala cenu v oblasti literatury faktu.
„Proč SPMS? Jsme dobrý tým rozumných, kompetentních a v mnoha oblastech i úspěšných lidí. Naše sdružení neexistuje účelově jen kvůli volbám. Není to tak, že jeden dva lidé kolem sebe kvůli volbám nashromáždí několik lidí, kteří se „teda na tu kandidátku nechají napsat“, ale náš tým pracuje před volbami, v celém volebním období, pravidelně se všichni scházíme, formálně či neformálně, většina členů je aktivních v orgánech města, v městských organizacích, spolcích, klubech. A ta dlouhodobá zkušenost s úspěšným vedením města, které se neustále posouvá, to je nenahraditelné,“ říká Milan Báča.
Milan Báča je ženatý, manželka Eva je lékárnicí. Mají dceru Terezu, která vystudovala marketingovou komunikaci a která své rodiče učinila před více jak rokem prarodiči, radují se z vnučky Emy. Předním zájmem Milana Báči je fotografování (je členem Svazu českých fotografů a členem Fotoklubu Svitavy), baví ho také četba, golf a cestování, má rád umění. A práce s mladými lidmi.
„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ (Ota Pavel)
Dotazník
Narozen ve znamení zvěrokruhu
Beran
Současné (předchozí) povolání
Nejdříve jsem byl učitelem, pak ředitelem obchodní akademie, pak ředitelem gymnázia a nyní ředitelem gymnázia, obchodní akademie a jazykové školy. A k tomu řídím univerzitu třetího věku.
Rodinný stav
Jsem ženatý, manželka je lékárnice, mám dceru a více jak rok i vnučku
Co dělám ve volném čase
Rád cestuji, fotografuji, věnuji se literatuře, čtu, mám rád české i světové výtvarné umění, rád jezdím na kole a hraji golf.
Jaká je moje oblíbená kniha nebo film?
Mám rád Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Máchův Máj, knížky J. Seiferta, B. Hrabala, O. Pavla nebo V. Vančury. A z filmů určitě Forrest Gump.
Jakou poslouchám hudbu?
Jakoukoliv dobrou hudbu. Od vážné hudby přes folk nebo rock až po metal.
Jakého úspěchu jsem nedávno dosáhl?
Potěšilo mě, že se nám ve škole podařilo upravit prostor před gymnáziem a osobně za úspěch považuji třeba to, že jsem po několika letech problémů s nohou opět lyžoval.
Jaká vlastnost mně pomáhá k úspěchu?
Pracovitost. Někdy mám až problém vypnout.
Co mě v poslední době v mém životě rozzlobilo?
Dění na Ukrajině, nárůst cen energií nebo neúspěch hokejistů na poslední olympiádě.
Co mě v poslední době v mém životě potěšilo?
Rozhodně narození vnučky. To je nepředstavitelná radost. Kdo to zažil, dá mně jistě za pravdu, kdo ještě ne, tak se má na co těšit.
Kdo mě v životě nejvíce ovlivnil?
Moji rodiče, moje manželka a profesně učitel českého jazyka na ZDŠ a profesor dějepisu na gymnáziu. Oba byli mými třídními učiteli a některé jejich metody učení a přístupu k žákům využívám dodnes i já.
Životní moudro, kterým se snažím řídit
„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ To řekl Ota Pavel, další z mých oblíbených spisovatelů.
Kam ve Svitavách vodím návštěvy?
Jednoznačně na náměstí, pochlubit se podloubím, také do parku Patriotů a do Vodárenského lesa. A když je zajímavá akce v muzeu, tak také tam.
Co mě ve Svitavách nejvíc trápí?
Především doprava skrz Svitavy, ale vize obchvatu mně uklidňuje.
Z čeho mám ve Svitavách největší radost?
Ze spolkového života, který dává lidem prostor se realizovat, z parků, které poskytují prostor pro relaxaci, z rozvoje školství, který mě těší, z kulturního dění, které v posledních letech neskutečně roste, a z možností sportování, které není ještě všemi doceněné.
Na co se ve Svitavách v budoucnu nejvíce těším?
Rozhodně na již zmiňovaný obchvat města a také na budoucí dálnici v těsné blízkosti města. A moc se těším na muzeum betlémů.
Mají si svitavské děti kde hrát?
Myslím si, že vždycky měly. Dítě si místo na hraní najde kdekoliv. Ale teď jsou ta místa trochu komfortnější.
Kterou investiční záležitost ve Svitavách určitě podpořím?
Muzeum betlémů. Pokud se zdaří akci zrealizovat, pomůže to našemu náměstí, vznikne zase něco hezkého. Město by to mohlo nakopnout v oblasti cestovního ruchu, přibude další cíl pro návštěvy a také prostor pro relaxaci.
Mají mladí lidé ve Svitavách možnost se dostatečně bavit?
Myslím si, že se právě v této oblasti město hodně za poslední roky posunulo. Vzpomínám si – a není to zase tak dávno – kdy mladí lidé oprávněně naříkali, že nemají kam chodit, že ve Svitavách nejsou diskotéky, že není klub pro mladé. Za velký počin považuji klub Tyjátr, podpora města vzhledem k domu dětí a mládeže, dnes středisku volného času, vybudování hřišť a plácků pro sportování nebo kvalitních sportovišť (hala na Střelnici, stadion, Šapitó, zimák atd.). A vlastně také podpora cyklistiky, inline sportování.
Jakou známku bych dal Svitavám za možnosti bydlení?
Ono se to nezdá, ale s možnostmi bydlení to ve Svitavách není zase tak špatné. Dal bych teď 1– až 2 (jedna mínus až dvojka).
Která je má oblíbená stavba, objekt ve Svitavách?
Do nedávna to byla jednoznačně Ottendorferova knihovna – zvenku i uvnitř. A teď i Langrova vila.
Co mě napadne, když se řekne „svitavská historie“?
Po dlouhá staletí šlo o převážně německé město, jehož historie se dnes složitě skládá dohromady, geograficky je na Moravě, administrativně v Čechách. Není to na jedno město trochu složité?
Kde ve Svitavách nejraději odpočívám?
Když ne doma, tak kdekoliv ve městě, s naším psem jsme chodili na procházky nejčastěji do parku Patriotů a do Vodárenského lesa.
Co mě napadne, když se řekne ve Svitavách?
– svitavská tradice:
Ohňostroj.
– top akce ve Svitavách:
Svatováclavský vinný košt.
– Svitava:
Naděje.
– park Patriotů:
Parádní počin města.
– škola:
Gymnázium a obchodní akademie.
– Cihelna:
Cirkusy.
– svitavský sport:
Basketbal.
– kultura ve Svitavách:
Muzeum a galerie.
– odpočinek, relax ve Svitavách:
Všechny parky.
– příroda, zeleň ve Svitavách a okolí:
Brand. A spousta květinových záhonů.
– roční období ve Svitavách:
Jaro.
– koupaliště nebo Rosnička:
Rosnička.
Proč jsem se rozhodl kandidovat?
V komunální politice se pohybuji už od poloviny devadesátých let. A pořád si myslím, že mám co nabízet: nějaké zkušenosti, pohledy nebo názory. Práce v orgánech města a vůbec ve městě mě vždy bavila.
Do jaké oblasti života města jsem zapojen nebo se hodlám zapojit a proč?
Pochopitelně mě nejvíce zajímá školství, práce s mládeží. Je to moje parketa. Tomu bych se i nadále rád věnoval.
Kdybych mohl cestovat časem, do jakého období bych se chtěl podívat?
Do období národního obrození. Zažít si období, kdy se vše české znovu rodilo, vidět obrodu českého jazyka, nakopnutí české kultury, potkat se s Jungmannem, Tylem, Máchou – to by byla paráda.
Jsme ve vesmíru sami?
Americký astronom Carl Sagan s oblibou tvrdíval, že „pokud bychom byli ve vesmíru sami, bylo by to neskutečné plýtvání místem“. Tak asi tak.
Co bych dělal, kdybych vyhrál 10 milionů Kč?
Rozhodně by šlo něco na charitu, potěšil bych i své blízké. Hodně bych dál investoval, opravil bych zděděnou chalupu a asi bych také něco utratil za cestování. A koupil bych si nový fotoaparát.
Zkoušel jsem virtuální realitu / hru ve virtuální realitě?
Zkusil jsem to jen jednou. V městské knihovně. Bylo to úžasné, ale nemám čas na to zabývat se tím, už vůbec ne počítačovými hrami.
Fotbal nebo hokej?
Hokej. I když jsem hrával obojí.
Kdyby měl den o 4 hodiny víc, jak bych je trávil?
Nějaký čas bych investoval do delšího spánku, do četby a asi bych víc chodil pěšky.
Co by měl každý alespoň jednou v životě zažít?
Lásku nebo přátelství.
